Volání funkce

V jakém případě bude funkce volána záleží na místě deklarace (cílové) funkce. Následující příklady popisují tří způsoby volání funkcí podporované WMLScriptem.

Volání lokální funkce
Funkce je volaná uvnitř stejné jednotky.
Syntaxe:

jméno_funkce(parametr1, ……. parametrX);
Příklad: function test1(param){
return (param * 2);
};
function test2(index){
return test1(index * 3); // volání lokální funkce test1()
};

Volání vnější funkce
Musí být užito v případě volání funkce deklarované s externího souboru. Definuje mapování mezi externí jednotkou a jménem využívaným uvnitř funkční deklarace. Jméno souboru a „hešovací“ znak (#) je užit jako prefix syntaxe volání funkce.

Pragma use url (článek 6.7) musí být uvedena ke stanovení cesty k externímu souboru.
Syntaxe:

jméno_externího_souboru#jméno_funkce(parametry);

Příklad:

use url MeSkripty „http://www.javascript.cz/scripty“; // Pragma
function test2(index){
return MeScripty#test1(index * 3);
// volání lokální funkce test1()
};

Volání knihovní funkce
Funkce je obsažena v nějaké standardní knihovně (WMLSlibs). Před funkcí se uvádí jméno knihovny a tečka.
Syntaxe:

jméno_knihovny.jméno_funkce(parametry);
Příklad:

function test2(index){
return Float.sqrt(Lang.abs(index)+1);
// volání knihovních funkcí z knihoven Float a Lang
};